Fanshop
Facebook
Instagram
Youtube
KIS
Rozhovor s pamětníkem litoměřického fotbalu, s naším Ferdou
Litoměřický fotbal jako takový pamatuje skutečně hodně. Vyzpovídali jsme jednoho z členů realizačního týmu, který zároveň patří mezi nejstarší pamětníky fotbalu v Litoměřicích. Ferdinand Kovalovský, kterému nikdo neřekne jinak než domácky Ferda, je nepostradatelným článkem celého fotbalového dění FK Litoměřicko při domácích i venkovních utkáních. Stará se o pohodu a zázemí hráčů, zajišťuje potřebné občerstvení a o generace mladší fotbalisty pečuje jako o vlastní.
Ahoj Ferdo. Řekni nám, jak dlouho pro fotbalový klub pracuješ?
Začínal jsem ve Slavoji v roce 1973. Po zrušení Dukly Litoměřice mě do Slavoje přivedl Jindra Slabý.
Co jsi tu dělal na začátku?
Na začátku jsem dělal od pořadatele až po vedoucího mužstva. Do té doby, dokud se tu hrála nejvýš divize. Potom, co došlo FK do 3.ligy jsem začal dělat kustoda a to dělám dodnes.
Měl jsi už nějakou zkušenost s touhle prací?
Měl. V Dukle Litoměřice, v hokeji i ve fotbale.
V Dukle jsi působil taky jako kustod?
Ve fotbale jsem dělal vedoucího mužstva, ale i ve výkonném výboru. V hokeji jsem byl velitel čety.
Hrál jsi vůbec někdy fotbal?
Ano, hrál. Párkrát ještě za Duklu, krajský přebor, co by levý záložník.
Řekni mi, Ferdo, jak vlastně probíhá tvůj běžný zápasový den?
Dojdu na hřiště, připravím dresy, všechno zkontroluji. Pak jdu do kabiny a každý z hráčů mi řekne, co potřebuje a to zajistím. Připravím občerstvení a starám se o vše, co je nutné.
Za ty roky u litoměřického fotbalu jsi se staral o stovky hráčů. Vzpomeneš si na někoho, kdo měl nějaké specifické požadavky?
Těžko říct, kdo byl v tomhle ohledu specifický. Vzpomínám na jednoho kluka, to byl hrozný puntičkář. Ten musel mít vždy nové štulpny a kafe. Ať jsme hráli kdekoliv, vždy jsem jako první věc musel běžet do bufetu a objednat kafe.
Pamatuješ si někoho, kdo byl podle tebe v kabině největší bordelář?
Největší bordelář? Ze současnosti Vašek Mikoláš (brankář). Ale obecně jsou to mladý.
V Litoměřicích jsi prožil mnoho let a mnoho sezón ve funkci kustoda. Jaká je tvoje největší vzpomínka?
Určitě postup do divize v roce 2014 a pak samozřejmě postup do 3.ligy. Vzpomínám rád i na některé rozhodčí, trenéry. Zažil jsem toho opravdu dost.
Nejvyšší soutěž, co s FK pamatuješ, byla 3. fotbalová liga. Jak vzpomínáš na tohle období?
Vzpomínám na to rád, pár týmů tam bylo fakt dobrých, ale naprostá většina, včetně rozhodčím, bylo zkorumpovaných. V tomhle ohledu to byla ta nejhorší soutěž, co jsem zažil.
Jak jsi tehdy prožíval vyřazení ostravského Baníku nebo další zápasy s velkými kluby?
Jo, to bylo hodně dobrý. Moc pěkný zážitek. Hlavně tedy na tu Ostravu nezapomenu, když sem přijel autobus plný Ostraváků, bylo tu spoustu lidí, atmosféra výborná. Na Slavii to bylo o ničem, tam jsme dostali 7 gólů. Ale třeba taky porážku Příbrami si budu určitě pamatovat, a hlavně Štěpána Kacifírka a jeho góly.
Teď se vrátíme k současnému fotbalu. Jak bys zhodnotil fotbal v Litoměřicích za poslední roky? A vůbec, co říkáš současnému fotbalovému dění? Všichni víme, že se tu toho hodně změnilo..
Teď mě určitě těší, že tu hrají domácí litoměřičtí kluci. Kolik jich tu je cizích? Pár. Když hrálo Litoměřicko 3.ligu, tak tu byli “cizinci” snad kromě 2 kluků všichni. Litoměřický to mělo jen název. Skoro všichni odešli do Pokratic a už se nevrátili. Tenkrát jsem si i myslel, že tím tu fotbal skončí. Ale pak se vystřídalo vedení, přišel Robert Mühlfait a pár dalších kluků a dali to zase dohromady. Těší mě, že se vrátil Karel Cermánek, toho mám rád. Stejně tak Pavla Zunu, s tím tu jsem roky.
Jen by na ty domácí kluky mohlo chodit víc lidí. Klidně by si zasloužili takových 200-300 lidí. Za mě hrají moc hezký fotbal.
Jak hodnotíš přístup k mládežnickým týmům, tréninkové podmínky, apod.?
Současná mládež je výborná, především díky vedoucím, trenérům. Tolik dětí tu na trénincích v životě nebývalo. Když sem přijdeš přes týden a na tom hřišti trénuje kolem 80 dětí, to je přeci nádhera. Ti kluci mají podle mě velký potenciál.
Je něco, co ti tu chybí? Co bys třeba změnil?
Tak rozhodně tady chybí umělka. Především kvůli tréninkům a mládeži. To se pak musí jezdit všude možně – Brozany, Hrobce, Roudnice, Lovosice, ale třeba i Česká Lípa nebo Nový Bor. A to už jsou dálky. Pak taky stadion by se mohl zrekonstruovat. Cesty, celkově jeho prostředí, kabiny.. Už to je potřeba.
Jak vycházíš s hráči a se současným vedením?
Ve vedení bych nic neměnil. Z mého pohledu dělají tu práci moc dobře.
U litoměřického fotbalu jsi už skoro 50 let. Dá se říct, že sis k němu za tu dobu vybudoval nějaký vztah?
Určitě to teď vnímám jinak než dřív. I když jsem tu toho prožil opravdu hodně, nikdy tu nebyla cítit taková hrdost, především z těch dětí. Teď když jdu po městě, po parku a potkám kluky v našich teplákovkách, to je krása. Když člověk vidí, že v klubových čepicích chodí do školy, na gympl, to je přeci nádhera. To tu v životě nebývalo. Ti kluci se ke mě hlásí, zdraví mě, a to je třeba ani všechny neznám. Ale oni mě ano. Teď je to tu v tomhle ohledu perfektní. A mám z toho radost.
Za tenhle rozhovor moc děkuju, Ferdo. Je ještě něco, co bys rád dodal?
Já bych se ještě rád se všemi rozloučil, jelikož můj zdravotní stav mi už nedovolí v činnosti kustoda dál pokračovat. Moc za tuhle spolupráci děkuji a vážím si jí. Určitě zůstanu věrným fanouškem a budu dál chodit na zápasy.
Moc obdivuju a děkuju za kluky jako je Káča (Miroslav Novotný), Robert, Rapy (Michal Rapavý)… zkrátka kluky, co tu zůstali, dělají ten fotbal srdcem a ještě to nezabalili. I to, že se sem plno kluků vrací o něčem svědčí.
Budu mít spoustu vzpomínek a jsem za ně rád. Pamatuji si plno výborných hráčů, trenérů, ale i rozhodčích. Sledoval jsem některé jejich cesty nahoru a prožíval to.
Opravdu si toho vážím. Pokračujte v tom co děláte. A dělejte to dobře. Dělejte to pro ty děti.
